Již tradiční pochvaly aneb co se mi na conu líbilo.
Jako vždy výborná organizace, kterou už fanoušci považují u tohoto conu za samozřejmost. Skvěle zásobený bar. Sice jsem v létě po "toustovém dni" prohlásila, že už tousty nemusím minimálně půl roku vidět, no ale nedejte si v Chotěboři tousty! To jako bych na conu ani nebyla. Z programu jsem toho moc neviděla, protože jsem con pojala převážně jako příjemný pokec s kamarády. Byla jsem jenom na třech přednáškách, z nichž na dvou jsem byla i v létě, zhlédla jeden film a nenechala si ujít téměř dvouapůlhodinové sobotní Dolejte řediteli. Bohužel jsem přišla o to páteční, kde prý bylo hodně veselo. No snad budou někde na netu nějaké fotky. ;-) SG program jsem tentokrát úplně vynechala, protože velkou část jsem již viděla v létě. Velmi mile mě překvapilo ubytování. Vysočina opravdu hodně prokoukla a začíná připomínat normální hotel. Počasí se také vydařilo, aspoň v sobotu, takže jsem si konečně udělala čas na prohlídku zámeckého parku, který je v tuto roční dobu nádherný.

Co se mi líbilo méně.
V podstatě mám pouze jednu připomínku – málo místa na pokec! Hlavně v pátek večer, kdy ve velkém sále KD Junior probíhala diskotéka, se velká část fanoušků přesunula nahoru do druhého patra, kde bylo narváno k prasknutí. Bohužel herna deskovek zavírala už v jedenáct a deskovky nám dolů do prvního patra nechtěli půjčit! Lepší to nebylo ani s čajovnou, kde nás vyhodili o půlnoci. Uzká chodba a těch pár stolků byly beznadějně narvané. Navíc ty dva stolky s křesílky byly téměř stále obsazeny lidmi, kteří na svých noteboocích surfovali po internetu nebo sledovali nějaké seriály. Opravdu nechápu, proč někdo jezdí na con, aby pak jenom seděl a zíral do svého notebooku a skoro vůbec se s nikým nebavil. Možná by to příště chtělo obejít se raději bez diskotéky, aby byl velký sál k dispozici na posezení a pokec.

Den první – pátek 27. 10.
Po půl jedné odjíždím z práce směr Černý Most, kde mám v půl druhé sraz s Alenou alias Warpíkem, která má přijet z Chomutova. Kolem půl druhé Alena volá, že má zpoždění, protože Praha je úplně ucpaná (jak jinak, je pátek odpoledne a každý si chce užít možná poslední pěkný víkend v tomto roce). Alena přijíždí deset minut před druhou. Vyrážíme směr Chotěboř. Chtěly jsem jet po hradecké dálnici, kterou se nám loni při cestě na AS podařilo úspěšně minout. Přátelé mě ujišťovali, že se zlepšilo značení a že dálnici prostě minout nelze. No... lze... ;-) Ta zatracená dálnice je pro nás snad zakletá nebo co. Nejdříve byla cedule směr Kolín a po chvíli jsme zjistily, že najednou je cedule směr Brno. Odbočku jsme zase musely nějakým záhadným způsobem minout. Když už jsme dojely téměř na úroveň Kačerova, kde byla nepřehlédnutelná cedule s odbočkou na Hradec, usoudily jsme, že nemá smysl v dopravní špičce jet zase přes celou Prahu, a rozhodly jsme se, že pojedeme směrem na Brno po D 1. Další cesta už pak proběhla bez problémů, dálnice naštěstí nebyla příliš narvaná. Ve čtyři tak dorážíme do Chotěboře.
Jdeme se zaregistrovat do kina, u registrace není ani noha. Objednaly jsme si dvoulůžák v hotelu U Zámku, tak odjíždíme na okraj Chotěboře se ubytovat. Když jsme přijely před hotel, blíže jsem si prohlédla kartičku, kde máme napsané ubytování. Je tam napsáno "vys", což značí Vysočinu. Jsme trochu zmatené. Objednávaly jsme hotel relativně pozdě a dvoulůžáky ve Vysočině byly první beznadějně obsazené, takže by mě ani nenapadlo, že bychom mohly být ve Vysočině. Jdeme do recepce, kde zjišťujeme, že opravdu asi budeme bydlet ve Vysočině. A taky že ano. Je to velmi milé překvapení. Takový příjemný začátek conu jsem vůbec nečekala. Vysočina mě příjemně překvapila – nová pěkná recepce, vymalované chodby s novým osvětlením, slušně zařízený pokoj. Co chtít víc? Už to konečně začíná připomínat hotel. Vybalujeme pár věcí a míříme k Junioru. Cestou potkáváme kamarády z CZK.
Že neuhodnete, co mi první padlo po vstupu do Junioru do oka? Kdo hádal, že náborové letáčky CZ Kontinua a také letáček s pozvánkou na S Con, má bod. ;-) I když, letos se hoši tedy snažili o něco méně, protože na dámských toaletách se tentokrát letáčky neobjevily. Ale jinak byly fakt všude. Alena odchází na film X-men 3, já zůstávám v Junioru a povídám s přáteli.
V šest jde celá "banda z CZK" na Martinovu přednášku Herci ST na návštěvě v ČR. Sice jsem ji zhlédla již v létě, ale proč si znovu nezopakovat zajímavou přednášku a především příjemnou atmosféru, kterou umocnil Fox, který poněkud neopatrně přešel kolem vlajky CZK, která visela na nějakých skobách či čem, a shodil ji. Jinde se ji nedalo moc pověsit, tak byl Fox oficiálně ustanoven jako "držák či stojan na vlajku". Všichni si ho dobírali a stále se ozývalo: "Foxi, stůj!", "Foxi, drž!", což pokračovalo i poté, co se vlajku podařilo úspěšně znovu uplacírovat na stěnu. Hlášky typu "Foxi, zhasni!", "Foxi, rozsviť!", "Foxi, zavři dveře!" atd. prostě neměly chybu. Už jsem jen čekala, kdy se ozve: "Foxi, lehni!" nebo "Foxi, aport!" Kupodivu to Fox vzal celkem klidně a nikoho ani neuškrtil. ;-) Ke konci přednášky se vrátila Alena, které mezitím skončil film.
Po přednášce jdeme s Alenou, Paldíkem, Ondrou a Honzou do hospůdky v přízemí na steaky. Ano, ty tolik vychvalované steaky, které se nám za celý letní FF nepodařilo ochutnat. Upřímně řečeno, nic moc. Třetina masa tlustá nebo nerozžvýkatelná. Čekala jsem rozhodně libější chuťový zážitek. Ten napravila klasika – tousty na baru.
V osm začíná přednáška Hypo a Margha My, sci-fi a veřejnost. Jde o čtyři videoukázky natočených anket mezi Pražany na téma Co je to sci-fi?, Znáte Star Trek? apod. Tato videa byla v létě součástí úvodního startrekového galavečera, ale ráda jsem si ankety znovu připomenula. Občas to bylo velmi "výživné". Nesmazatelný dojem ve mně zanechala především ta dívčina čtoucí pouze Bravo, Bravíčko a sledující Harryho Pottera. Na tu nelze zapomenout... ;-)
Po večeři hrajeme chvíli deskovky, konkrétně Trans Americu. Chtěli jsme potom zkusit i náš oblíbený Carcassonne – Objevitelé, ale zbývá málo času. Blíží se jedenáctá hodina a jsme k našemu velkému překvapení vyhozeni, protože herna se zavírá. Nechápu proč. Con je velmi krátký, a proto se předpokládá, že asi většina fanoušků bude ponocovat. Tak proč se proboha zavírá už v jedenáct, kdy se zábava teprve rozjíždí?! U stolků na chodbě je narváno. U jednoho sedí trekkies. Klukům se tam ještě podařilo vmáčknout, ale pro nás s Alenou už tam není místo a židle jsou nedostatkovým zbožím. Chvíli stojíme a kecáme, pak si jdeme sednout do čajovny. Ta ale zavírá o půlnoci, takže jsme si zrovna moc nepomohly. Vracíme se ke kamarádům z CZK. Uvolnila se dvě křesílka, protože pár notorických "notebookařů" odešel. Povídáme a kolem jedné odcházíme do hajan do Vysočiny, kde ještě asi hodinu tlacháme.

Den druhý – sobota 28. 10.
Probouzíme se kolem deváté. Moc, tedy vůbec, se nám ale nechce vstávat. Nakonec jsme se vymátořily až po jedenácté. Spojujeme tedy snídani s obědem a vyrážíme do Panského domu, kam chvíli po nás dorazili i Paldík, Ondra a Honza. Opět, tak jako tradičně v době conu, má službu ta pomalejší směna. Ale k našemu překvapení je obsluha celkem rychlá (asi se ještě nestačili za ty dva dny unavit). Panský dům nikdy nezklame co se kvality jídla týče, a tentokrát musím uznat, že pomalá obsluha se notně oproti létu zlepšila a stala se méně pomalejší. ;-) Po obědě se kluci vracejí zpět do Junioru, já s Alenou vyrážím na obhlídku místních pamětihodností.
Je krásné slunečné odpoledne, možná poslední den, kdy je hezké počasí, tak proč toho nevyužít. Chci si prohlédnout mariánský sloup poblíž náměstí, který pochází z roku 1700 (na rozdíl od toho na náměstí, který je téměř o dvě stě let mladší - viz mé fotky Chotěboře z letního FF). V létě jsem ho minula, protože ho zakrýval nádherný, ale obrovský strom, který jsem si vyfotila, ale sloupu jsem si nevšimla. Už dlouho jsem si také chtěla prohlédnout vyhlášený zámecký park, ale nikdy jsem to kvůli nabitému programu nestihla. Až teď. Vyrážíme k zámečku, který je na kraji města proti hotelu U Zámku. V zámku sídlí městské muzeum. Dovnitř ale nejdeme, chceme se jen projít a prohlédnout si anglický park. Celý park jsme samozřejmě neprošly, jelikož má 15 hektarů. Ale i to málo, co jsme stačily projít, rozhodně stálo za to. Staleté stromy, jejichž listí hraje všemi barvami, působí majestátně a skoro až magicky. Je to prostě nádhera a úžasný relax. Taky jsem se "neovládla" a "vyplácala" na park více než jeden film. Ale nelituju. Máme opravdu štěstí, že se tak vydařilo počasí. Zhruba po necelých dvou hodinách odcházíme, počasí se začíná kazit. Pak se ještě vydáváme zadem kolem náměstí prohlídnout si další zákoutí města. Trochu jsme to neodhadly a myslely, že projdeme zadem kolem kostela a vyjdeme na náměstí. To jsme sice vyšly, ale až poté, co jsme udělaly okruh čtvrtí rodinných domků. Za to se nám ale naskytl nádherný výhled na kostel sv. Jakuba a starou zástavbu Chotěboře. Po půl čtvrté se vracíme na chvíli do Vysočiny a pak vyrážíme zpět do Junioru.
V čajovně jsme narazily na tradiční "partu" z CZK. Kecáme a pak s Alenou, Martinem a Klingonem hrajeme Tribbly. V pět začíná v kině film Superman se vrací, který si s Alenou nenecháváme ujít. Není špatný a myslím, že je důstojným nástupcem starých, "klasických" filmů s Christopherem Reevem. Film trvá téměř dvě a půl hodiny. Během promítání došlo ke dvěma dosti komickým momentům, které musím zmínit. Někdy v první třetině filmu je dramatická scéna, jak ve městě postupně všude dochází k výpadkům proudu. A v tom nejnapínavějším okamžiku... vypadl proud také v kině. Načasování fakt nemělo chybu a bylo odměněno smíchem a bouřlivým potleskem diváků. No a tím druhým nezapomenutelným momentem a kouzlem nechtěného byla scéna v samotném závěru filmu. Jde o dojemnou scénu, kdy Superman potají vstoupí do ložnice a hledí na svého spícího synka. Prostě, kdy jedno oko nezůstane suché, tedy by možná nezůstalo, kdyby někdo do naprostého ticha v sále nepronesl hlášku v tom smyslu: "Bacha, on je na chlapečky!" nebo tak nějak. No a to už fakt nešlo. Všichni se pak prochechtali až do závěrečných titulků... V půl osmé vycházíme z kina a čeká nás nemilé překvapení – prudký slejvák.
Leje jako z konve. Čekáme před kinem a doufáme, že déšť trochu zeslábne, protože než bychom přeběhly do Junioru, byly bychom promočené na kost. Nakonec se déšť umoudřil a už jen slabě poprchává. Vydáváme se do Junioru. Všichni kamarádi jsou už po jídle, tak vyrážíme samy s Alenou na večeři do Panského domu. Stále slabě prší. V restauraci je narváno, ale "pomalejší" směna se vážně hodně snaží. Po večeři se stále za mírného deště vracíme zpět do Junioru.
Od devíti začíná E-wanova přednáška John Williams a hudba cizích světů. Je skvělá. E-wan pouští různé ukázky a vše doprovází zasvěceným komentářem. Je to jedna z nejlepších přednášek, na které jsem na conu kdy byla. Škoda, že jsem propásla jeho přednášku na stejné téma v létě na FF, protože tahle je jejím pokračováním.
Od deseti pak následuje Dolejte řediteli, od léta již tradiční beseda s Vaškem Pravdou, kde se dovídáme, co se dělo v uplynulém dni. Je plánovaná na půl hodiny, ale Vašek se rozpovídal (asi si chtěl nahradit páteční Dolejte řediteli ;-) ) a beseda skončila před půl jednou. Mimo jiné představil novinku – conové noviny Hvězdný deník. Myslím si, že je to skvělý nápad. Deník je k dispozici i na stránkách FFS (1. strana, 2. strana, 3. strana a 4. strana).
Zůstáváme pak s kamarády ve velkém sále, protože na baru i ve druhém patře je narváno. Je zde příjemně, kvituji s povděkem nekuřácké prostředí. Hrajeme kulečník. Tedy já se o to spíše pouze pokouším, protože jsem ho nikdy nehrála, když pominu dětský stolní kulečník či spíše kulečníček před mnoha a mnoha lety. Je to perfektní. Oč více mi to nejde, o to více mě hra baví. ;-) Pak ještě chvíli koukáme na video, kde Yakuzza pouští záběry ze srpnového prvního LARPU CZK, který poběhl pod názvem AVASÁZ – Mirrodin III. Baví se především ti, kteří se akce zúčastnili, ale i ostatní oceňují zajímavé záběry a důkladné maskování některých účastníků. Třeba Martina bych coby nějakého domorodého vesničana vůbec nepoznala. Ve tři ráno odcházíme s Alenou zpět do Vysočiny. Jelikož se posunuje čas, jsou vlastně teprve dvě. Hoďka navíc přijde vždy vhod. Ještě necelou hodinku povídáme na pokoji.

Den třetí – neděle 29. 10.
Probouzím se před půl devátou a Alena asi půl hodiny po mně. Balíme věci a po desáté odcházíme do Junioru. Na baru potkáváme Janu, Anču, Martina, Paldíka, Ondru a Honzu, kteří právě dosnídali. Kecáme a dáváme si poslední conové tousty.
Od jedenácti jdeme aspoň na chvíli na závěrečnou besedu O conu po conu. Ve dvanáct odcházíme ještě do druhého patra, kde Yakuzza opět pro velký úspěch pouští video s již zmiňovanou akcí Mirrodin III. Pak už jen pár skupinových fotek. Šnorchl se nabídl jako fotograf a během vteřiny byl ověšen několika fotoaparáty, takže vypadal jako japonský turista.
Pak už nezbývá než se rozloučit s kamarády a v půl jedné s Alenou a Paldíkem vyrážíme k domovu. Začíná pršet a střídavě leje a svítí sluníčko celou cestu. Opět riskujeme dálnici D 1, ale cesta ubíhá rychle a bez problémů. Ve čtvrt na tři nás vítá Praha ohromným lijákem. Loučím se s kamarády – Paldík míří dále autobusem na Jablonec a Alena odjíždí do Chomutova.

Byl to opravdu nádherný víkend. Velký dík patří všem organizátorům. Už se těším na léto na FF 2007. :-))