Velikost: 33,5 kB (HTML).
Prostředí seriálu: Stargate SG-1
PROHLÁŠENÍ: Stargate SG-1 a postavy zde vystupující jsou majetkem Stargate (II) Productions, Showtime/Viacom, MGM/VA, Double Secret Productions a Gekko Productions a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.
Neplánovaná aktivace brány. Hammond, Sam, Jack, Daniel a Teal’c běží do řídící místnosti a v prostoru brány jsou nachystány speciální jednotky.
„Žádný signál, pane,“ řekne obsluhovatel brány směrem k Hammondovi.
„Pane, zpozorovala jsem neobvyklou radiaci,“ řekne Sam.
„Jakou radiaci? Přejde přes IRIS?“
„To je právě to co nevím, IRIS zatím drží, pane.“
„Tohle jsme tu jednou už měli a přišli jsme při tom o bránu…“ začne uvažovat Jack.
„Co navrhujete, majore?“
„Můžeme jenom čekat, pane.“
„V pořádku.“
O dvacet minut později.
Do Hammondovi kanceláře vběhne Sam.
„Ano majore?“
„Pane, brána se zavřela a objevila jsem tohle,“ řekne Sam a položí před Hammonda nějaký předmět. „Co to je, majore?“
„To je část Tollánského zařízení na přecházení hmotou.“
„Ale Tollana je přeci zničena, nebo není?“
„Domnívali jsme se, že ano, ovšem zažili jsme už podivnější věci.“
„Samozřejmě, zvolejte brífink,“ řekne Hammond sekretářce.
Brífink.
„Majore, máte nějaký nápad?“ zeptá se Hammond.
„Zkoušeli jsme zadat adresu Tollany, červí díra se však neotevřela. Nevíme ani adresu té předešlé aktivace, takže moc možností není.“
„Co to prostě nechat tak?“ přidá se do diskuze Jack.
Všichni se na něj podivně kouknou.
„Tak nic, to byl jenom návrh.“
„Spojme se s Tok’ry,“ řekne Teal’c.
„To by bylo k ničemu, prozkoumali velký kus kolem Tollany, pár dnů po jejím zničení a neobjevili nic, kromě trosek,“ řekne Hammond.
„Noxové taky nic nevědí a Asghardi před týdnem objevili Anubisovu továrnu na Ha’taky, tak tam soustředí všechny svoje síly,“ řekne Daniel.
„A aby toho nebylo dost, Prométheus má nefunkční podsvětelné motory, protože bylo porouchané chlazení,“ dodá Sam.
„Takže je to zase na nás,“ řekne klidně Jack.
„Ano, plukovníku. Není mi ovšem celkem jasné, jak odvrátit případnou hrozbu, když ani nevíme, jestli to hrozba vůbec je…,“ řekne Hammond když v tom se ozve opět siréna a známý oznam: „Neplánovaná aktivace brány!“
O dalších třicet minut.
„Pane, tentokrát k nám přišlo tohle,“ řekne Sam.
„Další Tollánská součástka?“ zeptá se Hammond.
„Ne, vypadá to jako část sarkofágu.“
„Goa’ldského?!“ zhrozí se Jack.
„Ano, pane.“
„Ukaž mi tu předchozí součástku, Sam,“ požádá Daniel.
„Ale jistě, tady máš.“
„Už před tím jsem si na ní všimnul nějaké značky, ale myslel jsem že je to jenom označení, ovšem když jsem uviděl tohle,“ ukáže na část sarkofágu, „došlo mi, že je to odkaz.“
„Tady se píše: ‚Ten kdož jsi uviděl mně, pocítíš spasení.‘ a na té sarkofágové části je zase tohle: ‚Cestu předchází cíl, jenom tak najdeš spasení.‘ zatím mi není docela jasné, co tím autor chtěl říci, ale je to jistě nějaké sdělení.“
„Dejte se okamžitě do zkoumání, doktore. Ostatní půjdou na P7X 822.“
„Ale to je normální naplánovaná mise, pane,“ namítne Sam.
„Jistě, já vím. Nemůžu kvůli tomu, že nám někdo posílá odkazy přerušit obvyklou činnost,“ vysvětlí Hammond.
„Ano, pane, půjdeme se připravit,“ řekne Jack.
O dva dny později na P7X 822.
„Majore proč tu trčíme dva dny když jde spustit brána?“ nevrle se zeptá Jack.
„Protože jsem tu objevila něco nadmíru zajímavé.“
„Skvělé vysvětlení. Daniel se fláká na základně a mi tu mrzneme… Hammond mohl říct, že je to ledová planeta,“ naštvaně sděluje Jack.
„Podívejte Teal’covi to nepřekáží ve vykonávaní Kel’no’reem.“
„Teal’c mě nezajímá, zima je mě, tak mě zajímám jenom já!“
„Ale, pane…“
„A jdu domů, klidně jsi dál dělejte ten výzkum, mně už to nebaví!“
Odejde a začne zadávat znaky na DHD.
Otevře se červí díra, ovšem vysílač kódu v tak nízké teplotě odmítá poslušnost.
„Majore! Půjčte mi svůj!“
„Jistě, pane,“ řekne Sam, když v tom se ozve Hammond, přes sondu a vysílačku: „Děje se něco, plukovníku?“
„Né, vůbec nic se neděje… Až na pár omrzlin je to v pohodě.“
„Když je vám zima, tak vám pošleme přikrývky a ohřívače, ale hlavně se uklidněte plukovníku.“
„Dobře, dobře, ještě jeden den to snad vydržím. A jak pokračuje Daniel?“
„Přišlo nám celkem 7 dalších součástek z různých přístrojů, včetně Prométhea. Doktor Jackson zatím rozluštil 5, ale nepřišel na žádnou spojitost, kromě toho, že na všech je nějaká zmínka o spasení.“
„Spasení bude až se odsud konečně dostanu. Diky generále, vůbec jste mi nepomohl. Vřelé díky.“ „Vydržte plukovníku, vydržte! Hammond končí.“
„Vy držte klapačku!“ začne Jack křičet, brána je však už neaktivní, naštěstí.
„Majore, co koukáte, spět do práce ať nezmrznu!“
Příští den v SGC.
Daniel je u Hammonda.
„Doktore, co jste zatím vypátral?“
„Ve všech zprávách, je jich celkem 15, se zmiňuje jakési ‚spasení‘, ovšem podle mého názoru nejde o spasení jako takové, ale o nějakou věc, nebo snad o organizaci.“
„Organizaci?“
„Zřejmě vysoce vyvinutou mimozemskou rasu, která si říká ‚Spasení‘.“
„Kde by mohli mít sídlo?“
„Vím to, ale ta informace vás nepotěší.“
„Kde to je?“
„Na planetě zvané Hatik. Bohužel nevím kde ta planeta je, ani jakou má adresu brány, pokud teda bránu má.“
„Na to je vysoký předpoklad, protože to posílají bránou.“
„Ovšem.“
„Takže co?“
„Musíme se pokusit vyslat jim signál, když bude brána aktivní z jejich strany.“
„To jsme už zkoušeli a neodpovídali.“
„Ale doktorka Fraiserová objevila na jedné zprávě genetický materiál podobný lidské DNA.“
Mezitím na P7X 822.
„Majore, jak dlouho ještě?“
„Víte pane, objevili jsme tu další DHD, pravděpodobně o několik tisícovek let starší, než je to co je připojeno k bráně.“
„A?“
„A mohli bychom ho vzít domů.“
„Tak ho berte a padáme.“
„To nebude tak jednoduché, je přivařeno k obrovskému kusu betonu. Bude to trvat nejméně ještě den.“
„Majore, vy si děláte legraci. Je mi taková zima, že vám nemohu ani nadávat, jdu domů.“ „Ale generál říkal…“
„Podívejte majore,“ začne vysvětlovat Jack, ale kvůli zimě nemůže větu dopovědět, takže jen ukazuje posunky.
„Chápu plukovníku,“ řekne Sam a ušklíbne se.
Jack odejde k bráně a zadá adresu Země.
Brána se otevře a Jack po vyslání kódu odejde.
Na Zemi:
„Plukovníku, co tu děláte?“ ptá se Hammond.
„Mis-s-se skon-skon-skončila.“
„Proč koktáte?“
„Já-já-já neko-ko-koktá-tá-tám, je-je-je mi hroz-hroz-ná-ná zim-m-ma.“
„Dejte mu teplý fízák,“ vloží se do věci doktorka.
Odvedou ho do ošetřovny a zahřejí ho.
O den později příjde Sam spolu z Teal’cem a SG17.
Brífink:
„Majore, co jste našli?“
„Našli jsme hodně staré DHD, které by nám mohlo poskytnout nové informace o funkci brány.“
„Kdy ho zapojíte?“
„Pokud to bude možné tak už dnes.“
„Dobře majore, a jak pokračujete vy, doktore Jacksone?“
„S pomocí doktorky Fraiserové se mi podařilo zjistit, že ta rasa co nám posílá zprávy je něco mezi opicemi a námi, ale na hodně vyšší úrovni.“
„Odkud to posílají?“
„Podařilo se nám izolovat některé málo se vyskytující prvky a zjistili jsme, že to není v naší galaxii.“
„Dobře, doktore. Snad je najdeme.“
„Chtěla jsem se ještě zeptat, že jak je na tom plukovník,“ řekne Sam.
„Má poněkud promrzlé tělo, ale není to nic vážného, do týdne bude plně zdráv.“
„Díky generále.“
„Rozchod.“
O tři hodiny po zapojení nalezeného DHD.
Siréna.
„Sam, co se děje?“ ptá se Daniel.
„Nevím, DHD začalo automaticky zadávat adresu.“
„Odchozí červí díra není nebezpečná.“
„Já vím, ale co když to nepůjde vypnout?“
„Nevím.“
Brána je aktivní už 5 hodin. Hammond zvolal další brífink.
„Jak to, že je brána aktivní tak dlouho, přes to, že nic neposíláme?“
„Zřejme je to tím novým DHD. Mám ovšem zajímavou zprávu.“
„Ano?“
„Na tom DHD jsme objevili stejnou DNA jako na těch záhadně poslaných předmětech.“
„Majore, půjdete na průzkumnou misi.“
„Ano, generále.“
SG1 kromě Jacka je připravená spolu s SG4.
Sonda zaznamenala příjemnou atmosféru a optimální teplotu.
Týmy vyrážejí.
Na druhé straně je čeká budova s jediným červeným tlačítkem.
Sam ho stlačí a objeví se hologram chlápka se šedivými vlasy a krátkou černou bradkou.
„Dobrý den vítám vás v…“ signál se začne přerušovat a objeví se silně oranžově zářící nápis: „Doplňte…“
Daniel okamžitě vykřikne: „SPASENÍ!“
Obraz se opět rozběhne a chlápek začne vyprávět:
„Jednoho dávného dne byla naše planeta zvaná Gester napadena hrůznými stvůrami obývajícími planety s atmosférou se sírou. Byli jsme donuceni tuto planetu opustit, ovšem ne každému se dostalo takového štěstí. Někteří, ať je jim zem lehká, byli obětováni. V sedmi lodích jsme se dostali až sem, ovšem zařídili jsme planetu tak aby každý kdo přejde branou byl okamžitě přenesen do této budovy, kde bude uzavřen. Z obavy před další genocidou jsme se uzavřeli ve virtuálním světě, odkud pochází také naše jméno: SPASENÍ, jak jste sami dobře zjistili. Znamená to:
Syndikát
Paranormálních
a
Anomálních
Sadismus
Emitujících
Normovaných
iluzÍ.
„Promiňte, že jsme vás bombardovali těmi předmětmi, ale byla to zkouška na vstup do naší aliance. Do aliance čtyř ras, nyní už pěti ras. Jmenujeme se Fuhrlingové.“ Všichni jsou úplně nadšený a nezmůžou ani na slovo. Jenom Daniel řekne: „A já, už jsem si začínal myslet, že má zase někdo narozeniny…“
Po tom co šedivovlasej chlápek domluvil a zmizel se rozsvítilo světlo a dovnitř vběhli malá, asi metr padesát vysoká chlupatá stvoření podobná opicím ovšem vzpřímená a s hlubokým pohledem. Prostě Fuhrlingové.
„Dobrý den lidi z Tau’ri. Rádi vás poznáváme. Já jsem Huldak, prezident SPASENÍ.“
„Ehm, já, já jsem Daniel Jackson, člen týmu SG1 ze Země. Tak říkáme Tau’ri.
„Ano, my víme, doktore Jacksone, tohle je major Cartrová a zde Jaffa Teal’c. Ostatní nám nejsou známí, promiňte.“
„To je, ehm, v pořádku. Víte, je pro mě, teda pro nás,“ řekl Daniel a rozmáchl rukama kolem sebe, „ obrovskou ctí potkat jednu z ras Aliance.“
„Ano, my víme. Byli jsme hodně dlouho izolováni, protože se Aliance rozpadla a my jsme neměli šanci se obránit proti Jakakům. Tak se jmenují ty síru oblibující zrůdy. Ovšem před pár týdny jsme se dozvěděli, že se vám podařilo zneškodnit replikátori, takže Asghardi mají mnohem více volných zdrojů a mohou nám spolu s vámi pomoci obnovit Alianci.“
„Ale Antikové už v naší dimenzi neexistují,“ namítl Daniel.
„Zajisté. V naší ne. Ale ve vyšších sférách jich přežívá ještě mnoho.“
„Ale, věřte my, odtamtud nemohou zasahovat.“
„Á, ano, vaše zkušenost z povznesením…Avšak mohou být skvělými informátori.“
„Aha, to jsem hodně využíval.“
„Proto jste nás sem dovedli?“
„Ovšem.“
„Jak se vám povedlo přenést předměty přes IRIS?“ zeptala se Sam.
„Ani kouzelníci neprozrazují svá tajemství.“
„Ale no tak, nenechte se prosit, Huldáčku,“ začala Huldaka Sam šimrat pod bradou.
„Prosím, majore, nechte toho… éééé, to lechtá, majo-jo-majore, nech… nechte toho… chichichi… dobře, dobře já vám to teda prozradím… jen mě přestaňte lechtat… hahaha…“
„Tak, prosím mluvte.“
„Jak jistě víte, Tollánci měli technologii na přecházení hmotou. A byli tak laskaví, že nám jaksi půjčili plány a tak jsme si sestrojili stejnou věcičku.“
„Prosím, asi jsem špatně slyšela… Oni vám darovali jejich technologii? To se mi snad jenom zdá,“ začne se Sam rozčilovat.
„Oni nám ji nedarovali ale půjčili.“
„To nic nemění na tom, že nám nechtěli půjčit ani sirky a to jsme 2x, opakuji dvakrát zachránili jejich planetu!“
„Ale vy jste, promiňte ten výraz, zaostalejší rasa, než my.“
„Aha… Tak nic…“
„Dobře, jakoby se tohle intermezzo ani nestalo. Co konkrétně obsahuje váš plán na obnovení aliance?“ zeptá se Daniel.
„Potřebujeme, abyste se setkali s Asghardy a předali jim tohle,“ řekne Huldak a podává Danielovi předmět velikosti a tvaru fotbalového míče.
„Aha, a pak si spolu zahrajeme, no jasně, bezva nápad.“
„Ale, ne. Náš malinký Danielíček to opět nepochopil…“
„Cože! Co si to dovolujete!“ začne se Daniel rozčilovat.
„Nechme to tak. To není na hraní. Je to speciální schránka, kterou při založení Aliance dostala každá z ras. Obsahuje základní smlouvu a dokážete tím Asghardům, že jste se s námi setkali.
„Aha, to jsem nevěděl. Asghardi se o tom nikdy nezmínili… Ani Noxové…“
„Noxové?“ zeptal se kupodivu Huldak.
„Ano, takový milý lidé, patří mezi velkou čtyřku, vy je neznáte?“
„Ale ovšem, ovšem že známe. Víte tato ‚koule‘ byla tajná a odtajnění bylo podmíněno zvláštními okolnostmi.“
„A ty teď nastali.“
„Zajisté. Potřebujeme porazit Jakaky.“
„Já taky.“
„Ne já taky, ale Jakaky.“
„Samozřejmě, půjdeme tedy za Asghardy, snad má Jack ještě ten Asghardský mobil…“
Opět na Zemi.
„Majore řekněte mi všechno pěkně od začátku,“ naléhá Hammond.
„Takže nejdřív…“
„Promiňte, vezmu si popcorn, jistě to bude zajímavé.“
„Ano, pane.“
Hammond si odběhne pro kukuřici a dva poručíci přinesou pohodlné křeslo jak pro něj, tak pro Sam. „Jako doma majore, jako doma. Ostatní můžou odejít.“
Sam a Hammond si sednou a generál začne jíst popcorn.
„Jak sem začala, pane, nejdřív nás to hodilo do nějaké místnosti.“
„Tmavá, že jo? A hodně pavouků, no jasně,“ řekne Hammond a začne se chechtat.
„Ano byla tmavá, ale žádní pavouci. Pane je vám dobře?“
„Líb sem se v životě necítil, pokračujte majore.“
„Svítil tam jenom jeden malinkatej čudlík, tak jsem ho zmáčkla.“
„A ze stěny vyletěla sekyra a skoro vás přesekla, že mám pravdu?“
„Ne, pane, objevil se holografický záznam, ale hodně interaktivní, chtěl po nás heslo a potom co mu ho Daniel řekl tak spustil řeč.“
„Víte co majore, čekal jsem víc, tohle si nechte do normálního hlášení. Můžete odejít.“
„Ano, pane,“ řekne Sam a odchází.
„A příště…“ začne zase Hammond.
„Ano, pane?“
„Choďte na planetu kde bude aspoň nějaká krev. To co dávají v televizi je o ničem.“
„Jistě pane,“ odpoví Sam a odejde.
Příští den ráno.
Sam, Daniel a Teal’c jsou u Jacka při lůžku.
„Tak co, parto? Jak to jde?“
„Pane mám obavy o generála, zřejmě není svéprávný.“
„To je vážné obvinění majore, jste si jistá?“
„Stoprocentně.“
„To mohu potvrdit,“ řekne Teal’c.
„Ano, Teal’cu?“
„Myslím, že není normální aby člověk pil chladící směs na chlazení brány.“
„To samozřejmě normální není. Ty si viděl jak to Hammond pil?“
„Zajisté.“
„Z toho vyplývá… Co z toho vyplývá majore?“v
„Že tohle není generál Hammond.“
„Přesně to jsem chtěl říct. Co uděláme?“
„Fuhrlingové nám řekli, že máme tohle předat Asghardům,“ řekne Daniel a ukáže na ‚kouli‘.
„Aha, tak asi chcete ten můj Asghardský komunikátor, že jo?“
„No dost by nám pomohl.“
„Ale, Danieli… víš… jak bych to, ehm… No prostě jsme se z Thorem napráskali a tak si z té párty nic nepamatuji a někde jsem tam ztratil tu věc…, promiňte,“ omlouvá se Jack a nahodí takoví úsměv, jaký neumí ani Teal’c.
„Tak co teď?“
„Musíme požádat generála o povolení jet na Othallu.“
„Ale nemáme zdroj energie. Naquadahový reaktor na to nestačí,“ řekne Sam.
„Máme přeci to vaše nově-staré DHD, že jo?“
„No jasně! Plukovníku vy jste veliký koumák,“ řekne s trochou nadsázky Sam.
„Ale no tak majore, neurážejte mě…“
O dalších pár hodin v zasedačce.
„Generále my tam prostě jet musíme!“ naléhá Daniel.
„Dobře jeďte. Máte Fernet.“
„Fernet? Generále?“
„Promiňte, který alkohol to tak rád zpomínám?“
„Zelenou generále,“ řekne trochu váhavě Daniel. (to mám od Apophisa (pozrite si jeho poviedku Svobodní Jaffové)
„Ovšem, i když já mám radši motorový olej.“
„A já myslel, že oblibujete chladící směs,“ dodá Teal’c.
„Ta je taky dobrá, ale není to vono.“
„Dobře generále, klidně si cvakněte, ale my musíme jet. Zbohem,“ rozloučí se Sam a všichni tři odejdou.
Othalla.
„Zdravím O’Neille,“ pozdraví Thor, „Teda jste to vy, že jo? Protože pořád moc dobře nevidím. Asi bych si měl sehnat brýle.“
„To asi jo, protože já sem Samantha Cartrová. Major.“
„Promiňte majore, neviděl jsem vaše… vlasy.“
„To nic. Dostali jsme tohle od Fuhrlingů a říkali, že potřebují pomoct.“
„Tuším mě šálí sluch. Fuhrlingové? Ty jsem neviděl už dobrých… no snad pětset let.“
„A dali nám tohle,“ řekne Sam a ukáže na ‚kouli‘.
„Aha tak díky, a co já s tím jako?“
„Fuhrlingové říkali, že jim máte pomoct a tohle vám dokáže, že jsme je potkali.“
„Tato koule? Doktore Jacksone, můžu si půjčit vaše brýle?“
„Ale jistě Thore, nate,“ řekne Daniel a podá Thorovi svoje brýle.
„Díky, podejte to sem,“ požádá Thor Sam.
Sam mu podá ‚kouli‘ a Thor si ji pozorně přehlíží. Postupně se jeho tvář z mírně veselé mění na naštvanou. Uvědomil si co ten předmět je. Není to Smlouva Aliance. Je to bomba!
„Zadejte adresu na Anubisovu planetu! Kteroukoli!“ zakřičí Thor.
Na bráně se začnou zadávat znaky ale moc času už nezbývá…
„Rychle uhněte!“ pořád křičí Thor.
Napřahuje se jakoby šel házet bowlingovou kouli. Háže. A trefí, ‚koule‘ projde branou a červí díra se uzavře.
„Byla to bomba. Velmi účinná bomba, pokud je mi známo tak Antického původu.“
„Takže Anubis, mám pravdu?“
„Ano máte. Nadchází doba posledního souboje. Anubis bude brzy zničen. Snad,“ řekl Thor a vytáhl flašku slivovice.
„Díky Thore, to nemuselo být,“ potěšil se flašce Daniel.
„Ale to není pro vás. To je na vaše brýle jsou tak špinavé, že je musím vyčistit.“
„Aha, ale když něco zbude tak…“
„Jistě Danieli Jacksone.“
„Měli bychom odejít a napsat hlášení,“ přidala se do diskuze Sam.
„Ehm, ano Sam, už jdu… Thore nezapomeňte,“ řekl Daniel a oblíznul se při pomyšlení na slivovici.
Po příchodu na Zem.
„Majore, už jste spět?“
„Jak vidíte generále jsme. Chutnal vám ten olej?“
„Ovšem, byl znamenitý. Ročník 1998, pokud se nepletu.“
„Aha, jak myslíte. Hlášení dostanete do oběda.“
„Ano, majore. A co, krev nebyla?“
„Téměř ano, ale Thor to zkazil…“
„Tak nic, snad příště, rozchod.“
Při Jackovi.
„Plukovníku, Anubis chtěl zaútočit na Othallu.“
„To je mi novinka,“ znechuceně řekl Jack.
„Vy jste to vědel?“ divý se major.
„Ne nevěděl, ale bylo mi jasné, že když ho Asghardi tolik provokovali tak musel něco vymyslet. A majore podejte mi čaj, prosím.“
„Čaj, plukovníku?“
„Ano, mám rád bylinkový, ovšem ani černý není k zahození, z toho ale mívám průjem.“
„Jistě, pane. Ale to by mohlo pomoci generálovi.“
„Cože? Majore, snad vás Thor neponoukal tou jeho slivovicí. Je to totiž děs, jednou jsem si loknul a bylo mi ještě týden nevolno. Pak jsem plácal pořádné nesmysli.“
„Ponoukal, ale o to tu nejde. Jak víte, generál má poněkud podivný chutě, teda jestli to vůbec je on.“
„A co s tím má můj čaj?“ ptal se udiveně Jack.
„Popravdě plukovníku ani já sama nevím.“
„Generálovi úplně postačí, když ho pořádně plácnu,“ navrhnul Teal’c.
„To nebude třeba Teal’cu. Vidím, že vám došel Tretonin. Musím vám píchnout koňskou dávku,“ řekla právě přiběhlá Janet.
„Díky, doktorko, to jsem potřeboval.“
Teal’c se v extázi sesunul na zem a zbytek SG1 odešel za generálem, samozřejmě po menší úpravě Jackova čaje.
„Generále, nedáte si čaj?“
„Čaj? To je ten nový olej do Prométhea?“
„Ne, to je prostě čaj. Taková horká voda s příchutí něčeho hnusného. Skoro jako olej.“
„Tak to musím ochutnat.“
Jakmile generál dopil nahodil děsnej ksicht a švihnul sebou o zem. Sam okamžitě zavolala tátu/Selmak a generále napojili na prohlížeč paměti a rázem se objevila nádherná mladá ale hlavně nahá žena.
„Sakra, nastavil jsem to na špatnou část paměti, tohle jsou sny,“ omluvně řekl Jacob.
„Nechte to, mě se to celkem líbí,“ řekl Daniel.
„Danieli, to nepůjde, kvůli tomu tu nejsme, ale když chceš tak zajdi na tuto planetu, tam zažiješ věci o jakých se ti ani nezdálo,“ řekl Jakob, podal Danielovi nějakou adresu a mrknul na něj.
Po menší úpravě se objevila Anubisova planeta známá pod jménem Falmik.
Jacob se přepnul na Selmak.
„To je v soustavě Ožralý býk, to byli časy… A toho chlastu…“
„Promiňte Selmak, co teď.“
„Teď tam půjdeme a vyřídíme to tam. Co jiného?“
„Ale teď máme jaksi víc problémů: Falešní Fuhrlingové, Anubis a… a… a nic dalšího mě momentálně nenapadá.“
„Falešný generál…“
„A ještě k tomu tohle… Kde jen může být originál?“
„Zřejmě tady,“ řekl Jacob a ukázal na Falmik.
„Obávám se, že právě tam Thor odhodil tu bombu.“
„Snad George nebyl přímo při bráně.“
„Snad.“
O několik hodin později.
Před bránou je připravena malá odpalovací rampa pro rakety a průzkumný letoun.
„Zadejte adresu, poručíku,“ přikáže Sam.
„Chevron 1 zapadl, Chevron 2 zapadl, doktorovi Jacksonovi jazyk zapadl, Chevron 3 zapadl…“
„Zachraňte někdo Daniela!“ křičí Janet.
„Vy jste doktorka, i když před pár hodinami jste byla nádherný motýlek,“ řekne Teal’c.
„Ano, to jste vy byl pod vlivem Tretoninu, v pořádku Daniel je zas zdravý.“
„On chorý ani nebyl,“ řekne Teal’c.
„Chevron 7 uzamčen, červí díra otevřena,“ řekne poručík.
„Posílám průzkumné letadýlko, snad nevědí, že je papírové,“ řekne Sam.
„Získávám obraz, vpravo 7 Jaffů, vlevo jenom tři,“ říká Jacob.
„Jo a uprostřed velkej Ha’tac,“ přidá se Daniel.
„To bude kapku problém… počkejte, co je tohle?“ ukáže Sam na velkou Asghardskou loď která se vynořila na obzoru.
„Asghardi! Generál je zachráněn!“ těší se Sam
„Nejsem si jist, víte jak si Thor rád uhne…“ dokejhá do řídící místnosti Jack, „dejte mi ho na mikrofon.“
„Máteho mít, pane.“
„Thore, zde je Jack. Jack O’Neill, pamatujete?“
Chvíle ticha a pak se ozve rozradostěnej hlas Thora: „Jasně ty stará vojno! Nazdárek Jacku!“
„Ten je slitej… Thore poslouchejte: Prostě jenom vyřiďte ty Jaffy a my se o zbytek postaráme.“
„Jak je libo Jacku!“
Asghardské lodě vyšlou ty svoje efektní bílé paprsky a všichni Jaffové zmizí.
„SG1 jděte,“ řekne Jack, „já to tu pohlídám.“
Sam, Daniel, Teal’c a Jacob vyrazí. Projdou bránou a vlezou do Ha’taku. Po úporném hledání naleznou generála Hammonda jak hraje golf na jedné úzké chodbičce.
„Generále, co tu děláte?“ ptá se Sam.
„Co bych jako dělal, hraju,“ s klidem odpoví Hammond.
„Ale tady?“
„No a? Není to snad jedno? Tady mě zavřeli, tak tady hraju.“v
„Ale teď už musíme jít.“
„Kam? Domů? Teď? Ale ještě mi zbývají 3 jamky.“
„Tak to dohrajete doma, v kanceláři.“
„Tak dobře ale vezměte ty hole, přece je tu nenechám.“
„Jasně pane.“
„Snad Thor ještě neodletěl. Slíbil mi slivovici,“ začne se obávat nejhoršího Daniel.
Objeví se Thor.
„Co jsem slíbil to jsem slíbil, ale bohužel, doktore. Už na vás nezbylo, co se dá dělat…“
„Tak to si zapamatuji Thore! Už nikdy za vás nepromluvím ani slovo…“
Pozn.: Michael Shanks dabuje Thora
*Konec*
