Velikost: 21,1 kB (HTML).
Prostředí seriálu: Stargate SG-1
PROHLÁŠENÍ: Stargate SG-1 a postavy zde vystupující jsou majetkem Stargate (II) Productions, Showtime/Viacom, MGM/VA, Double Secret Productions a Gekko Productions a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.
Byl pozdní letní večer a na obloze se schylovalo k bouřlivé letní bouřce. Už hodně dlouho nepršelo, takže to nikoho nemohlo překvapit. Ale přece se někdo takový našel. Byl to muž kolem třicítky, vyšší postavy a měl brýle. Rychle doběhl k blízkému domu a zazvonil. Otevřela mu starší paní.
„Co jsi přejete,“ zeptala se.
„Ehm, promiňte, ale potřebuji se schovat před bouřkou.“
„Ale já vás nemohu jen tak pustit dovnitř.“
„Ne? A pročpak?“
„Neznám vás, a vůbec, jděte pryč!“ stařenka chctěla zavřít, ovšem muž na ní promluvil velice podivne zmodulovaným hlasem: „Na to zapomeň, pozemšťanko!“ a zlověstně mu zasvítili oči.
Další den ráno v SGC.
Otevřel se výtah a v něm stála Sam. Jack vstoupil dovnitř.
„Dobré ráno, majore.“
„Dobré, plukovníku.“
„Tak co, zase máte něco s tím reaktorem, nebo se mnou zítra pojedete na ty ryby?“
Výtah zastavil a vstoupil Hammond.
„Na ryby, na ty bych rád,“ řekl Hammond.
Sam se usmála a zavrtěla hlavou na znak nesouhlasu dívajíce se Jackovi do očí, takže to Hammond neviděl protože k nim stál zády.
„Tak kdy vyrazíme na ty ryby, plukovníku.“
„Přijeďte třeba v 8 ráno ke mně domů,“ řekl Jack směrem k Hammondovi a pak šeptl do majorčina ouška: „Stejně vyrazím v 5.“
Dojeli na 27.patro, vystoupili a vešli do zasedačky, kde je už čekal Teal’c a doktorka Fraiserová.
Hammond usedl, stejně jako Sam a Jack a začal: „Jak jistě víte je léto.“
„Pane?“ netušila oč jde Hammondovi Sam.
„Je venku tak krásně, sluníčko svítí, ptáčci zpívají, no prostě nádhera.“
„Generále snažíte se nám právě něco říct?“
„To já jen tak, na okraj. Pojďme k věci. Ztratil se Daniel Jackson.“
„Zase byl v supermarketu? Víte, že ho tam nemáte pouštět samotného,“ řekl Jack s výčitkou.
„Mám obavy, že to tentokrát nebude supermarket,“ řekl Hammond a začal rázně kroutit hlavou.
„Že by hypermarket?“ zeptal se Jack
„Bohužel ani ten ne,“ stále kroutil hlavou Hammond, až mu začínala modrat.
„Větší obchod si neumím představit,“ zamyslel se Jack.
„Třeba to byl zábavní park,“ řekl nezaujatě Teal’c.
„To by mnohé vysvětlovalo, ale zřejmě v tom bude něco jiného, že generále?“ vmísila se do diskuze Janet Fraiserová.
„Ano, Tok’rové tvrdí že ho posedl ďábel,“ s kamennou tváří řekl takřka se dusící Hammond a už hlavou netřásl ze strany na stranu ale urputně začal přikyvovat.
„Ďábel?“ nevěřícně se zeptala Sam.
„Ano, samotný So’kar.“
„Ten je přece pod drnem. Nebo se pletu?“
„Víte, plukovníku, dozvěděli jsme se, že měl dvojníka.“
„Jako Saddám?“
„Přesně tak. Dokonce i Saddám Husajn byl Goa’uld.“
„To vážně?“ s úžasem vykřikl Jack a stejně jako všichni přítomní vytřeštil oči.
„Ne, dělám si legraci, jen jsem chtěl vidět vaší reakci, stálo to za to,“ spokojeně se zasmál Hammond.
„Tak, plešoune dělej, nemám čas.“
„Cože plukovníku?“
„Ehm, to jsem řekl nahlas? Promiňte, to mi jen tak uklouzlo.“
„Jen aby vám neuklouzla moje pravačka na vaší tvář. Pokračuji.“
„To bys zkusil,“ řekl se stejnou intenzitou jako předtím Jack.
„Plukovníku, je vám dobře?“
„Co se staráš dědulo,“ vyklouzlo s Jackových úst až se tomu sám podivil.
„Já to neříkám schválně, to samo.“
„Doktorko odveďte ho na ošetřovnu a zjistěte co mu je.“
„Dejte ty špinavý pracky ze mě!“ vykřikl Jack i když se nevzpíral.
Doktorka ho teda za jeho urážlivých nadávek na celé SGC, celé USA i na celou Zemi odvedla na ošetřovnu číslo 2, poněvadž na jedničce se právě opravovala ventilace, protože tam byl takový puch jako když se zuje Unas.
„Tak, generále kde je podle Tok’rů právě teď Daniel?“ zeptala se Sam.
„Ano! Kde je?“ přidal se hodně nahlas Teal’c.
„Klid Teal’cu. Daniel by měl být na Zemi.“
„Je na Zemi!“ vykřikl Teal’c.
„Právě teď?“ zeptala se Sam.
„Jo! Teď?“ opět vykřikl Teal’c. Mezitím se vrátila Janet.
„Doktorko buďte tak laskavá a odveďte i Teal’ca, asi snědl ty zkažené zavináče,“ s naprostým klidem řekl Hammond.
„Zavináče! Zavináče!“ křičel Teal’c když ho dva svalovci odnášeli.
„Dr. Jackson by měl být právě teď někde v Mexiku.“
„Ne, v Panamě.“
„Ne, v Rusku.“
„Pane, budete jěště dlouho hrát to Nintendo?“
„Ehm, promiňte. Dr. Jackson je někde poblíž severního polárního kruhu,“ řekl Hammond a znovu se pustil do Nintenda.
„Tak dnes už asi nic nebude. Jdu si rozštěpit…“
„Co, majore?“ zhrozeně se zeptal generál.
„…pár atomů.“
„Aha, to jo. Tak jim to nandejte, sbohem majore.“
„Naschle.“
Sam odešla do laboratoře a po cestě slyšela Teal’ca jak se hádá s Jackem.
Následující den v Hammondovi kanceláři:
„Plukovník O’Neill i Teal’c mají zvláštní anomálii v mozku, která se u každého z nich projevuje jinak.“
„Co to znamená doktorko?“
„To znamená, že plukovník, ač nerad, uráží každého koho vidí, obzvlášť pokud to je někdo plešatý nebo nadřízený, a Teal’c křičí všechno co před ním někdo řekne.“
„Jak si to vysvětlujete, doktorko?“
„Zřejmě byli napadeni nějakým virem, který nejsem schopna najít, nebo jsou prostě mentálně postižení, jen jsme si to doteď nevšimli.“
„Ale proč nemá to postižení major Carterová?“
„Nechci vás urazit generále, ale na ženy to s největší pravděpodobností nefunguje.“
„Aha, zase něco… Jak to můžeme odstranit? Pokud to, ovšem, jde.“
„Jak jste si jistě všiml, pane, řekla jsem že nevím co to přesně je. Takže to ani nemůžu odstranit.“
„Dobře, dobře, ale nebudou žádné prémie,“ řekl Hammond a rukou naznačil aby doktorka odešla. „Ale pane!“
„Ven! Hned! Musím dohrát tenhle level.“
„To je ovšem jiná pane, už jdu.“
„A řekněte Sam ať zavolá Tok’ry a ty už něco udělají jak s plukovníkem tak s Jackem.“
„Ano pane.“
Později v prostoru brány.
„Přijímám kód do Counter-Striku,“ řekl seržant obsluhující bránu.
„Otvírám CD-ROM a vkládám CD.“
„Promiňte, seržante, vy máte čas si hrát?“ vyčítavě se zeptala Sam.
„Ale když mě se konečně podařilo sehnat ten kód…“
„Jo, a Tok’rové se rozplácnou o Iris, to by se vám líbilo, že jo?“
„Zajisté!“
„Ale snížení platu už ne, mám pravdu?“
„Ehm, ovšem že máte… Přijímám kód Tok’rů. Otvírám Iris.“
„Vešel nějaký sešlý dědek a Tele’tubby, člen rady Tok’rů.“
„Vítám vás Tele’tubby a vás, pane,“ řekl Hammond a podal oběma pravačku, zatím co levačkou pořád stískal Nintendo.
„Tohle je Kan’aďan. Náš vedoucí odboru sportu. Věnuje se hlavně hokeji.“
„Aha, to je jistě zajímavé, tak všechno důležité sdělte majorovi, já musím,“ řekl Hammond a odběhl se svou hrou.
„Hmm, takže hokej, říkáte. Plukovník kdysi hrál, i profesionálně.“
„Opravdu, tak to ho potěším, přezkoumali jsme totiž vzorky krve plukovníka i Teal’ca a zjistili jsme, že jde o virus lenosti. Takže jim nejvíc prospěje pohyb.“
„Takže lenost?“
„Ano, když někoho napadne tento virus, nechce se mu nic dělat a tak se v těle hromadí agrese a tak na každého křičí. Ženy to ovšem nenapadá, protože je ten virus jinak orientován, pokud mi rozumíte,“ řekl Kan’aďan a mrkl na Sam.
„Ehm, jak myslíte, zavedu vás za nimi,“ řekla Sam a jemně Tele’tubbyho upozornila, že seržant obsluhující bránu je zadaný, protože Tele’tubby už témeř začal slintat.
Na ošetřovně.
„Nenadávej mi to zkrachovalých hokejistů!“ rozčiloval se Jack.
„Ty nenadávej mě, že jsem černý jak tvé boty! Obzvlášť když máš oranžové Nike-i,“ odpověděl stejnou mincí Teal’c.
„Já bych si rád obul moje hnědé kanady, ale jenom abych tě mohl nakopat, magore!“
„Ale no tak pánové, máte tady návštěvu,“ řekla konejšivě doktorka a přivítala Kan’ďana a Tele’tubbyho.
„Plukovníku, slyšel jsem že jste hrál hokej, co je na tom pravdy?“
„Hokej! Hokej!“ křičel Teal’c.
„No a co? Jéžiš, vy jste snad další z těch prolhaných hadů, no to snad ne… Jak to, že nejste ještě v kleci?!“ řval Jack.
„V kleci! V kleci!“ přidal se Teal’c.
„Doktorko, sedativa, prosím,“ vmísil se Tele’tubby.
„Ovšem, jenom jsem sháněla pořádnou dávku pro Teal’ca, je poněkud odolný.“
Doktorka oběma píchla sedativa a oba se zklidnili.
„Tak, kluci a teď si půjdeme zahrát,“ příšerně sladce řekl Kan’aďan.
Oba nakažení s velkou nechutí vstali (kdo by nevstal, když ho bičují) a šli za Kan’aďanem, zatímco Tele’tubby mrkal na jednoho svalovce na ošetřovně.
Mezitím u staré paní ve Finsku.
„Bábo, dones mi pivo.“
„Ovšem, můj pane.“
„Proč, k sakru, v tý televizi nic nejede. Pořád jenom nějaký hokej.“
„Hokej je u nás velmi populární.“
„Ale vždyť tam jenom bruslí 5 chlápků na jedné straně a 5 na druhé, jaký to má smysl?“
„Že si hodně vydělají. A taky jde o prestiž.“
„Tak to jo. Mám bezva nápad,“ řekl So’kar a zasvítili mu oči.
Další den ráno v SGC v zasedačce.
„Plukovníku, kdy budete schopen nastoupit?“
„Pokud je to tak jak tvrdíte, tak kdykoli.“
„A vy Teal’cu?“
„Hokej není zrovna moje parketa ale O’Neill mě hodně naučil. Takže taky hned.“
„Ovšem. Dostanete Tretonin a bude to v pohodě. Kan’aďan přislíbil pomoc a dokonce přijedou i jeho kamarádi Amer’ičan, Šv’éd a Ně’mec. Prý jsou to dobří hokejisti. I když u Ně’mce mám trochu pochyby.“
„Zajisté pane, ale co budu dělat já?“ zeptala se Sam.
„Vy máte za úkol se nabourat do počítačového systému v hrací hale a přidat nám pár gólů, So’kar to nepozná.“
„Víte, tohle mi připomíná Space-Jam. Jo, jo, tam byl Michael Jordan opravdu dobrý,“ nadhodil jen tak mimochodem Jack.
„A kde se to hraje?“
„Ještě nevíme. Ale nebude to ani v USA ani v Kanadě.“
„Viděli jste Space-Jam, nebo snad ne?“ ptal se Jack, protože jeho předešlou narážku všichni odignorovali.
„A kdo hraje za jejich tým?“ pokračovala ve vyptávání Sam.
„Víme jistě jenom, že So’kar se zúčastní jako trenér.“
„Slyšíte? Space-Jam! Michael Jordan!“
„Ovšem O’Neille, jenom pořád nerozumím tomu proč byli ti mimozemšťané tak podivní.“
„Protože byli kreslení.“
„Jak ale mohou hrát basketball, když jsou kreslení, to nepochopím.“
„Nechme to na potom Teal’cu. Naši mimozemšťané nejsou kreslení. Ti jsou skuteční.“
„Zajisté.“
„Rozchod!“ zakřičel Hammond, když viděl že diskuze nikam nevede a znovu sáhl po Tetrisu.
Velký zápas se blíží a tým si znovu čte pravidla a dohody.
„Kde to vlastně jsme?“
„V Sazka aréně v České republice.“
„To vážně? Tam byl přece šampionát.“
„Saponát?“
„Ne saponát, šampionát v hokeji. Snad Cartrová zmákne ten počítač.“
„Snad.“
„Vysvětli mi jedno: Takže když vyhrajeme, So’kar nám vrátí Daniela a nikdy nenapadne Zemi, je to tak?“ zeptal se Jack.
„Zajisté,“ řekl Teal’c.
„Ale proč musí být obě možnosti špatné. Kdyby si Daniela nechal a nikdy nenapadl Zemi…“ zamyslel se Jack.
„Ale to přece nechcete, plukovníku!“ vykřikla na něj Sam.
„Jistě že nechci,“ vzpamatoval se Jack.
„Raz Dva Tři – SGC jede!“ vykřikl Hammond s čapkou s nápisem SGC jede a s mobilem v ruce.
„Pane, to je docela špatný slogan, nemyslíte?“
„No a? Máte lepší, majore?“
„Nemám.“
„Tak vidíte: Raz Dva Tři – SGC jede!“
„Jak myslíte generále. Už přichází So’karova sestava.“
Na led vběhlo 5 jaffů a začali ukazovat nehezká gesta.
Rozhodčí byl major Davis.
Za Zemi hrál Teal’c v bráně, Jack ve středu v útoku, po pravé straně Kan’aďan, po levé Amer’ičan a v obraně hráli Ně’mec se Šv’édem.
Úvodní hvizd a hra začala. Buly vyhrál Jack a přihrál puk Kan’aďanovi. Ten vyběhl do předu a pěkným blafákem přemohl soupeřova brankáře.
Ovšem ani jaffové nezaháleli, hned jak nastala power-play, protože Jack nacpal hokejku do krku jednomu jaffovi a tak musel sedět 2+2 minuty, nám střelili gól. Teal’c sice chtěl svému přemožiteli rozbít hubu, ale zabránil mu v tom Šv’éd a Ně’mec.
Takhle se hrála celá první třetina, všude ticho až na pár výkřiků Hammonda.
Sam měla s počítačem pořád problémy, protože když se Sazka Aréna stavěla, nezbyli na pořádný software peníze a tak byl použit Windows 95. Co bylo pro Sam nejméně pochopitelné bylo to, jak to vůbec mohlo fungovat.
Druhá třetina byla sice v znamení So’kaorvých jaffů, ovšem moc gólů nedali. Konkrétně dva, a stav byl po druhé třetině 5:3, pro So’kara.
Hammond si všechny zavolal a rozhodl se, že jim domluví.
„Plukovníku, proč nenahráváte Teal’covi?“
„Ale, pane…“ začal vysvětlovat Jack.
„Žádné výmluvy, prostě odpovězte,“ nenechal ho Hammond domluvit.
„No víte pane on…“ pořád se situaci snažil Jack vysvětlit.
„Copak? Co on?“
„On je bráně.“
„Aha, to jsem netušil. Jak dlouho už je v bráně?“ zeptal se Hammond.
„Přece celý zápas,“ nevěřícně sdělil Jack.
„Aha, tak prostě si nahrávejte a vyhrajte.“
„Ano, pane.“
Sam se už sice podařilo do systému nabourat, ale v tom jí na notebooku došla baterka. Hledala teda zásuvku kde by si ji mohla nabít. Ovšem netušila, že zásuvky byli jedna z věcí na kterých se šetřilo.
Třetí třetina byla hodně pomalá. Je pravděpodobné, že to bylo tím, že byl led napůl roztopen. Je totiž srpen a komu by se chtělo platit za chlazení celé ledové plochy. I přesto se Jackovi podařilo vsítit gól.
Nyní už zbývalo jenom vyrovnat. To nebylo tak jednoduché obzvlášť, když byl major Davis přikryt dvěma jaffy, zatím co zbylí se všichni i s pukem natlačili do pozemské brány. Pro Šv’éda však nebyl problém v krátkém rozsahu střelit dva góly a tak přišlo na řadu prodloužení.
Sam se po dlouhých třiceti minutách úporného hledání podařilo jednu zásuvku najít a tak si konečně dobila notebook.
Prodloužení se poněkud zrychlilo oproti 3. třetine, zřejmě to bylo způsobeno tím, že si hráči raději zuli brusle a běhali po vodě. Jenom stěží v ní lovili puk, ale to nezabránilo So’karovu týmu ve střelení vítězného gólu. To už ovšem byla připravena Sam, která skóre hbitě vyměnila. A tak pozemšťané vyhráli 7:6.
A nakonec trochu fikce:
So’kar se ochotně vzdal Danielovo těla, jaffové-hokejisti se dobrovolně nechali zajmout a vyzradili všechna tajemství.
*Konec*
