Velikost: 9,79 kB (HTML).
Prostředí seriálu: Stargate SG-1
PROHLÁŠENÍ: Stargate SG-1 a postavy zde vystupující jsou majetkem Stargate (II) Productions, Showtime/Viacom, MGM/VA, Double Secret Productions a Gekko Productions a jsou chráněny patentem v USA. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.
Když se Hammond ráno probudil byl celý dolámaný. Snažil se rozpomenout, že koho to včera v tom baru sbalil.
„Nejdřív jsem mluvil s tou hezkou blondýnkou...“ začal nahlas přemýšlet.
„Hm, no jo, jenomže pak se objevil ten vazoun a téměř mi jednu přisušil. Ne, tu jsem rozhodně nesbalil...“ pokracčoval generál ve svých úvahách.
„Pak.. pak.. co bylo pak?“ nevědel si vzpomenout. Najednou se ozval mužský přiteplený hlas z koupelny: „Georgi? Zlatíčko? Kde máš deodorant? Smrdím, jak ňákej chlap, cukrouši...“
Hammond jen pokroutil hlavou ze strany na stranu aby si to v ní urovnal. ‚Ne, to nemůže být pravda. Snad ne…‘
„Ano, Jonasi?“ vysoukal ze sebe Hammond a přešel si dlaní po tváři. „Tohle si budu vyčítat do konce života…“
„Georgiku, ten deodorant.“
„Ehm, ano, třetí polička zleva, tady,“ řekl Hammond, když se dobelhal do koupelny.
„Díky, hezoune.“
„Ježiši, to byla noc…“
„Dobré ráno, generále,“ promluvil na Hammonda nějaký chlápek, téměř ale ne zcela úplně podobný homosexuálovi, když přišel do kuchyně.
„Hm, vajíčka… a vy jste… hm?“
„Jonasův přítel, dnes jsme u vás přespali. Potkal jste nás v baru, pamatujete?“
Hammond poklekne na zem a začne líbat podlahu: „O, díky bože, děkuji, už nikdy nebudu chlastat, nikdy!“
O pár desítek minut v SGC.
„A zase v práci, tady to mám rád, je tu fajn, mám tu hezkou sekretářku, která mi dělá chutný kafe…“ řekne si Hammond při čtení novin. Jak dopoví, šáhne na místo, kde obvykle mívá šálek kávy. Žádný tam ovšem není.
„Margaret?“ zavolá telefonem na sekretářku. Ta se ovšem neozývá. „Marge?“ zkusí to znovu.
Sekretářka stále nereaguje. To ho naštve, tak do telefonu zařve „MARGE!“ Furt nic. Najednou někdo zaklepe na dveře.
„Hm, vstupte,“ řekne Hammond. Vejde Walter a řekne:
„Generále? Co tu dnes děláte? Je neděle.“
„Hm… neděle… to mi něco říká…“
„No, podle dohody s Goa’uldy je neděle dnem klidu a míru. Takže se SGC zavírá.“
„Dohoda s Goa’uldy… já mám snad vokno.“
„Pane, vy nemáte okno, vy máte výklad. Pamatujete, jak jste chlastal s Thorem a Anubisem při organizovaní Galaktické olympiády?“
„Maybe… Probůh, to si nemůžu pamatovat, dyť je to rok…“
„No tak jedné noci jste se dohodli, že v neděli se prostě nedělá.“
„No to je sice hezký, ale kde je Margaret?“
„Má volno generále.“
„Aha, a kde je plukovník?“
„Má volno generále, všichni mají volno.“
„No jasně, ale majorka Carterová tu je, že?“
„Ne generále, má volno. Všichni mají volno.“
„Já to chápu, ale doktor Jackson nemá volno.“
„I doktor Jackson má volno. Všichni mají volno.“
„Hm..“ podiví se generál a odejde domů.
Opět o pár desítek minut, u Hammonda doma.
Generál vejde do svého domečku, spokojeně si kráčí do ložnice, přičemž se těší na svou postýlku a to jak si užije svůj nedělní klid. Lehne si, i když je povrch značně nerovný a hýbe se.
Tak tam chvíli leží, zatím co pod dekou se něco s pravidelnou frekvencí pohybuje. Začne mu to lézt na nervy, zvedne deku a tam uvidí… svého psa jak se snaží zachránit si poslední zbytky svého života, po tom co musel ležet pod Hammondovou tíhou.
„No můj chudáčku, už jsem se lekl, že si to tu rozdávají, ti dva…“ začne Hammond, ohlédne se a šeptem dodá „homouši.“
Najednou zazvoní telefon.
„Co za vola to zas… á, dobré dopoledne pane prezidente. Zrovna jsem na vás myslel,“ zvedne telefon.
„Dobré, dobré, nechci rušit váš nedělní klid, ale stala se špatná věc.“
„Ale ne, pane prezidente… už zase jste měl mokrý sen?“ řekl neuvážlivě Hammond, bez toho aby si uvědomil, že prezident má hlasitý odposlech a v místnosti je spolu se šéfem bezpečnosti USA.
„Ehm, generále, jste na hlasitém odposlechu, hmm,“ snaží se Hammonda upozornit prezident. Ten ovšem neslyší a pokračuje.
„Když jsem to míval já, stačila jedna, nebo dvě prostitutky.. víte, ty, na které jste mi dal minule číslo,“ radostně pokračuje Hammond.
„Generále!“
„Ano, pane prezidente?“
„Dost! Ten problém se netýká mé fyziologie,“ při tomto slově už šéf bezpečnosti přestal ovládat svůj smích a vyprskl na prezidenta.
„To vám tam prská pejsek? Taky mám jednoho… dneska jsem ho málem zab…“
„Hammonde, držte už hubu!“
„Ano, pane.“
„Anubis zaútočil na naší Alfa základnu.“
„Ten proradný had! A já jsem mu půjčil manž…“
„Co jste mu půjčil?“
„Manžetové knoflíčky… co jste si myslel, pane prezidente?“
„Uhm, nic, generále. Přijeďte okamžitě do SGC, prezident končí.“
„Vy končíte pane?“
„Tút tút tút..“
„Hmm…,“ pomyslí si Hammond a vyrazí zpátky do práce.
O dalších několik desítek minut (sakra, proč má Hammond tu práci tak daleko?)
„Zdravím, Waltře, přišla už Marge?“
„Ne, generále…“
„Tak mi uděláte kafe, vy, to jsem to vykoumal, co?“
„No, úžasně, generále…“ řekne znuděně Walter a naběhne ke kávovaru.
Hammond odejde do svého kanclu a pak si to rozmyslí a vrátí se za Waltrem.
„Waltře, řekněte mi jednu věc?“
„Ne, pane, vaše káva ještě není.“
„Um… né, to jsem nemyslel. Co ten Anubis vlastně udělal?“
„No… napadl Alfa stanoviště.“
„Jak ho napadl?“
„No.. přiletěl, zapíchl vlajku jako Neil Armstrong na Měsíci a zas odletěl.“
Hammond na něj chvíli zírá a pak zařve:
„A KVŮLI TOMU RUŠÍTE MŮJ NEDĚLNÍ KLID?!!!“
*Konec*
